I POMALÝ POHYB OČÍ za sklem vzduchu odkvetlé bezy rámování hodin na věži kostela propusť propusť kam

II LESKLÁ ŘEKA CESTY pod kalným nebem se zvolna neúhybně stáčí: na břehu únavy stromy přidržující se zaklesnutými větvemi na druhém břehu tmavá zeleň tmy

III ODCHOD LEJSKŮ večerní propustí stínové evokace pouště za plotem co je za plotem když před ním písek a vzduch karavany narážející do svého stínu vrženého na zpěv soumračných oktáv

IV BEZVLÁDNÁ ÚSTA LISTŮ převracejících knihu pokušení nebe ticho bezezvuká hudba křídel dožadujících se anděla o kterém zaslechla jejich slova

V NE UŽ SLOVA co je taženo pohyby dlaní – jen strnulé zněmění azurových úst ve večerním větru setrvačnosti osudu padající stěny

VI OBRAZCOVÁ podivuhodnost světa ulpívající na rtech: zdalis pod ní vyslovován nebo jen opisován – a kdo a kým

VII VE VĚTVÍCH unavený kos jako by podzim ne konec jara ale už horko horko zvedající mou a tvoji hlavu ze tmy k vyprázdněnému nebi obrazů unavených kosů

VIII ZMIZELÝ REHEK v žebřinovém prázdnu dne bezeslovná řeč hodin odpočítávajících zanechané ticho přibližné sounáležitosti

IX CESTA SUCHÝM STROMEM odcizovaného těla přestupná či nepřestupná náhoda vybavující si život jako hračku pohozenou dítětem do kouta kteréhosi já

X PRŮNIK prachové zdánlivosti tělesného nebe – anděl na pahýlech křídel a přece napřažená ruka kata zvolna umdlévá v kresbě uhlem soumraku

XI STUDENÉ SVĚTLO propadávající banálností okna v přibližnou nesmrtelnost pohledem do železných tyčí hlas ozývá se za nimi kde nikdo není nebo to předstírá

XII VEČER ZATEMŇUJE SVĚTLO zvíře je ti blíž než nebesa a na nebesích luna oko a obolos

XIII MIZENÍ DO ČASU usekávající z věčnosti hodiny v těle – – koncertuješ luně rok od roku ostřeji a nízko vyřezané ve znamení málem už na dveřích zavěšené kose

XIV PTÁK DOPOČETL NEBE pěti peněz tmy vzduch nad hnízdem kuna a luna

XV SÁM tohoto jména kdosi za sebou se vlekoucí nízké šlehající slunce do noci do noci daleko je Bukovina u Čisté a Vlašim, 2002–2003