I (DVŮR NA ŠTĚPÁNA I) Sníh lezoucí had chlad vteřinová vůně konvent konve tůně nastydla nestonej stůně u zrcadla unavené vody se rozpouštějí oči převozníka leklé hledí mysli ze stodoly led v Léthé led v Léthé prosinec 2001, Vlašim

	II Do tmy se vzdalující mlčení jak socha strnulá přítomnost zvnějšku odsouvaná sebezahlcující hrůzou minula krajina vnitřním tlakem zkázy se přes neviditelné vrstvy překládá a to co sleduješ je její křivolaké ztenčení na smrt skrytí na drama prosinec 2001, do Březiny

III Večerní světy vrstvící se u prahu domu v němž nebydlí ti kdo jsou vyslovováni s přízvukem prozrazujícím provinčnost nebe jehož zdi ohmatáváš pohyblivou myslí soumraku bez událostí     jehož zdi     sotva by slyšeli kdyby vyvolána byla jejich jména znamenající díl vzdálenějšího znaku v jazyce já     vyprazdňovaného pohledem který nezachytí v nesrozumitelné řeči významů o co vlastně žádáš – o soud? červen 2005, Bukovina u Čisté

	IV Stále se vzdalující čas zdůvěrněné zakázané město v mlze     rozpuštěný vlas v louhu noci tiše touha vstane a jde     bratříčku nezavřel jsi vrátka     slyšíš čišet šum křídel krve     ranami čistíš přeci starých ran nezacelitelnou výměru březen 2003, Vlašim

	V Krajina s kamenolomem papírové stromy tuší chybějící soumrak být tu, našel bys slova která světlo nedokáže oddělit ale co se slovy která nezaznamenáš zmiňuješ aspoň víru ve svědectví před někým, kdo mu neporozumí a vydá se objevit tento pohled na kamenolom? duben 2005, nad Bílkovicemi

	VI Mysli na slunce co nevidět bude tu soumrak a noc vyklove holubíma očima obraz gotického dravce v hrsti osamění Pane na tmu pomysli v té tmě co nevidět bude tu příští jas a kde jsi vězni okna prolomil smrt tě předstihla květen 2004, Nice

	VII Zalétá prázdnem večera odkudsi volání zvonů vzduchové zdi se nad světy temněji napřimují hlas-pták jenž vše překřičet jme se jak vítr do ostrovů naráží tlumeně z obzorů vlny jen plují Marně se po noži natáhne jizvená ruka Ostrovy? melancholie soumraku rozhodí triumfálně chlad a pohledu zbývajícího mála dne přes pusté ráhnoví nahořklou stopu dálek v cestě zanechá červen 2004, Bukovina u Čisté

	VIII Tvary věcí zaceluje déšť obrysy vyvstávají očím ostřejší a přesné kterým očím? toho kdo jde za sklem nastavit zrcadlo řeky svrženému druhu? Bez peněz, křepelky odlétly nebo odešly a za zdí překvapivého nebe loutkový anděl otáčí se hroze prstem na důsažnosti výčitky, která je z výšky směšná červen 2004, Bukovina u Čisté

	IX (STÁRNOUCÍ LOT V ZÁŘÍ) Hodiny sloupcovitých odlučností čedičových zahrad     vidím     mnoho černé málo tmy     dny mezi domovy a jako korálky se navlékají na drát hodiny řádkovitých slučivostí solných údolí     kamenů pokládaných v jasu Bože     scházím na terasu k tobě ohlížet se jako za solí srpen 2001, Nové Hutě

	X Krokům v listech nasloucháš a za tím vším mít ještě padající ty vzdálené říjen listopad zima poklizené dny to co se končí co nezačíná kopí pod parketem jako shnilé seno hvězd Pane říjen zima příliv noci drží na stavidle říjen 2001, u obory za Vlašimí

	XI Konec listopadu     v těchto místech je to nejveselejší měsíc     rozpustilá obraznost kreslí světlem do tmy na okenních sklech znamení tomu     jenž projíždí dálku     zvenčí ukotvený stěžni hrušní ve voliéře vzduchu protivný pohyb vyruší ho z událostí     co bylo padající zadrátované slunce     břicho anděla říjen 2004, Vlašim

	XII (ZIMA NA LORETĚ) Krev střídmě mazlí mráz v hoři z kamení hoře z prken plout kraj světa strženého zaživa neslyší koně přejít zalehnout koně bílí koníčkové pročpak vracíte se jaká odveta z břicha rozpáraného vám nad krchovem zpustlým peří pegasů rve něžná Loreta prosinec 2001, Vlašim

	XIII (DVŮR NA ŠTĚPÁNA II) Stálý pohyb věcí nablízku říkáš smrti jíž se nezastavují ale strnule mokvají břehy papírového penízku do vody shodili do vody shazují chceš-li dětinský u dna vzduchu Cháron zítřka svázaný je potopený člun od vrat ke stodole ztichlou požehnanou mrazivou pluje pastvinou prosinec 2001, Vlašim