|
Petr Fabian: Texty
ze sbírky Lomová pole
texty z let 1999–2001
ilustrace Jiří John, grafická úprava Martin Stöhr a Vladimír Kovařík, odpovědný redaktor Vratislav Färber
vydalo nakladatelství Host, edice Poesie sv. 63, Brno 2002
|
|
 |
|
SOUD
Tichem narůstají unavené
nohy kostelů... krajina
před tebou je otevřená a bez pohnutí
vcházíš, lámání v kolech
prostorů... je soudce počínání
Smrtí, když noci ubývá na vnitřní
milost němému, a usypává
z hory solných moří –, je nakloněn...
16. 3. 2001, Lüneburg, St. Nicolai
|
|
ČERVENEC NAD POZOVEM
Je to jako vstávání z mrtvých;
do světla. Kámen sena
snášený do prázdného ze tvých
džbánů, Pane; – jejž nevyléváš.
Je to přece jako napravení
zloděje šperků – který to všechno
zlatem splácí. A před očima běduje mi –
letos už naposled, už naposledy. Na kolenou.
15. 7. 2001, nad Pozovem
|
|
/ / /
Září: jak četlo by brousky dní
myšlenky žencům, usypává
z pytlů tmy. Říjen poklidí
světnici posledního zrna.
Vystydlá tlustá kniha spaní
je pole. A prázdno úlevně
hledí, když znovu otvírá ji,
jak za tím každým slovem je.
18. 9. 2000, u Ctiboře
|
|
/ / /
Čechy ve tmě. Monument topolů je pod rukama průsvitný... ztrácíš se do pohledu k nim... – jako by bylo kam, jako bys mohl přes strach nahmatat ještě jiný, nesouměrný, přetažený na stranu – hudby...
4. 1. 2001, Praha – Vlašim, 21.40
|
|
/ / /
Hnoje zimy nalámané hustě.
Též trsy ví to prudké mnutí?
Prostor schystaný k nepohnutí
a ke vsi můžeš už jen utéct.
Kde doma... Sílí žebřobití
teplého vzduchu. Listy zachycený
cítíš jak žádné doma není,
a cítíš to slastně. Veni, vidi.
3. 11. 2000, Římovice – Bolinka
|
|
/ / /
Červenky na hladinách: jemné hnutí smrtí, veliké slunce řeže, Kriste, tvář; výpověď o světě je zlomek mapy (směješ se) k důvodu nebýt. Úbočí nocí vyvěrají z rovin – padat tmavou šachtou dnů. Ze sebe. Obnažené místo nitra, ústící do záhuby.
16. 3. 2001, Lüneburg, St. Michaelis, 20.15–20.50
|
|
RÁNO V BETLÉMĚ
Lustry kravínů a jako by se nebál
konce světa žádný jdou dny
rozšlapán král v seně neviděný
ještě za tmy aleje z mlh a hudby tišin neznatelně
obracené již dovnitř
sebe včerejšků a hmyzím přeletem
trávené nad vnitřnostmi tuláka
ó ležet
bez pohnutí v něm a necítit již palčivě jak tíží
na kost vyjedená křídla krev můj Bože
12. 9. 2000, Vlašim – Praha, 5.50–6.50
|
|
/ / /
A tak nám projde celý život
jak soudili by příliš shovívavým
právem nežít leč podruhé poznal bys sotva
konec od začátku vřava
dní a pole obdělaná Kriste
kurva vysoko do svahů jsou na čekané
deštivé tmy jež strhává a vyplavuje
zdi pohnou se neb nablízku jsme
věčnosti ztracení a bez domova
ptáci roznášejí popel křídly van
hniloby
16. 8. 2000, Vernířovice
|
|
/ / /
Nad stádem tmavnoucím
po stráních dolů... s krví
pobožností za nehty a hlad
sytí tě novou, neúkojnou vraždou
příchozí...
V zdechlinách srn si prstem vybíráš –
je to soud...
26. 2. 2001, Praha – Vlašim
|
Petr Fabian, 2001–2018
p.fabian@seznam.cz
Dům mezi okny (2001) /
Lomová pole (2002) /
Třináct měsíců (PF 2004) /
Patnáct zastavení (PF 2005) /
Bludná domů (2005) /
Přibližné odlehlosti (2006) /
Třináct měsíců II (PF 2007) /
Devět osmin (PF 2009)
Texty úvodní strana
www.petr-fabian.cz
| |